Vážený pane prezidente...

Vážený pane prezidente,

Dlouho jsem váhal, jestli má smysl Vám psát. Říkal jsem si, že je to asi zbytečné a dopis se k Vám pravděpodobně ani nedostane. Vaše povolební prohlášení mě ale bohužel přimělo k tomu to udělat.

Je mi 27 let, mám malého synka, skvělou manželku a živím se jako režisér na volné noze, takže se potýkám se stálou nejistotou. Přesto si nestěžuji. Dělám práci, kterou miluji, která mě naplňuje a které věřím. Píšu to hlavně proto, abyste věděl, že nepocházím z žádné zlaté klece, nebo sociálně privilegované bubliny. Za vším je píle, snaha, chuť a pak samozřejmě ono pověstné štěstí.

Jako mladý člověk, vyrůstající za éry Václava Havla, otevírání hranic a vstupu do EU, si moc vážím svobody a současného stavu, ve kterém naše země je. Ano, má problémy, ale kdo ne? Demokracie je složitý proces, vyžadující každodenní práci, snahu a chuť, stejně jako má práce. Samozřejmě, že je jednodušší rezignovat, vzít někde místo a mít své jisté. Jenomže pak by ve mně začala hlodat frustrace, zapšklost a smutek nad mým osudem a strachem čelit výzvám. Možná bych pak i začal hledat viníka svého neúspěchu u těch schopnějších, snaživějších a s větším štěstím. Ale tohle všechno víte, protože jste moudrý muž.

Když sleduji na internetu, nebo v televizi Vaše projevy z období revoluce, nebo později z parlamentu ČR, musím říct, že jste byl mimořádně schopný politik, rétor a vůbec velká osobnost, se kterou člověk mohl nesouhlasit, ale musel ji respektovat. O to méně rozumím Vašemu vystupování v posledních letech. Nebudu komentovat tisíckrát omílané korunovační klenoty, výlety do Ruska a Číny, obhajobu anexe Krymu, nebo postávání s panem Konvičkou na tribuně. To všechno se mi nelíbí a právě proto jsem volil pana prof. Drahoše.

Co ale stojí za rozbor, je právě Váš první proslov po znovuzvolení prezidentem. Musím se přiznat, že bych si nic nepřál víc, než Vás v nitru tolerovat jako svého prezidenta. Obvykle při porážce necítím zahořklost. Umím přijímat prohry a respektovat soupeře. Je to dobrá škola. V momentě, kdy se ale prezident, přísahající na ústavu věrnost republice a konání v nejlepším zájmu všech občanů, je jich 10 500 000, s úsměvem obrátí do kamery a pronese o všech voličích pana Drahoše, cituji: ,,No jo, Pražská kavárna, což je takové společenství sebe se utvrzujících lidí, kteří v životě příliš mnoho nedokázali, teď asi, pokud nebude chtít pět let fňukat, že neprošel její kandidát, bude muset zavřít ústa. Zdůrazňuji, zavřít ústa! SHUT UP!“

To má být prosím pěkně co? Znamená to, že se jako prezident placený z našich peněz vysmíváte 2 700 000 voličům, kterým jste nesympatický? Znamená to, že když jsem se narodil na Praze 2 a nesouhlasím s Vašimi názory, jsem líný kavárník? Znamená to, že svojí činností ohrožuji venkov, nebo na něm parazituji? Znamená to, že se volbou jiného kandidáta povyšuji nad mimopražské? Znamená to, že v Hradci, Brně, Plzni, v Krkonoších a na Šumavě jsou všichni kavárníci? Nejsou to právě lidé, kteří zaměstnávají ty méně úspěšné a zvelebují kraje? Sám si odpovězte. Venkov mám rád, mám rád i venkovany, venkovské hospody a nikdy by mě nenapadlo, že stojím na opačné straně barikády. Ty tady vytváříte vědomě Vy! Vaše prohlášení ve mně zanechalo opravdu hořkou pachuť a přes všechnu snahu mě jen utvrdilo v tom, že byste být prezidentem neměl.

Že jste mstivý, je o vás dobře známo. Ale že se budete mstít i občanům, kteří Vás nevolili, je opravdu smutné. Nevím, kam se poděl ten starý respektovaný Miloš Zeman. Je to věkem? Nebo tady hrajete ohranou písničku: Rozděl a panuj!?

Vaše kroky v prezidentském úřadu totiž nejsou ničím jiným, než útokem na nejnižší lidské pudy. Jste vzdělaný tak to musíte moc dobře vědět. Není nic nebezpečnějšího, než v právním státu veřejně napadat inteligenci, tisk a zpochybňovat justici. To všechno děláte! Paktujete se s Tomiem Okamurou, který hlásá náboženskou netoleranci, což je v přímém rozporu s ústavou. Zničehonic podporujete přímou demokracii, o které víte, že je cestou do pekel. Ani já, ani dělník ze zbrojovky nemáme dostatečnou kvalifikaci na to, hodnotit mezinárodní otázky. Znamená to, že veškeré rozhodování v rukou lidu by bylo opět na bázi emocí a ty do politiky nepatří. Takhle jsme přišli ke komunismu, takhle vznikl nacismus. Popravdě nechápu, o co Vám jde. Skoro to vypadá, jako by Vám byl osud celé země lhostejný a jen jste si to ještě užil. Po mně ať přijde potopa!  

Mrzí mě to. Když jste měl první inaugurační projev, v duchu jsem si navzdory všem obavám říkal: ,,Ono to nebude tak špatný! Vždyť bude dobrej!“ A ejhle. Čekal jsem leccos, ale takovou aroganci moci a výsměch všem, kdo s vámi nesouhlasí ne. Podle mě je Vaše vystupování vulgární, nedemokratické a neobčanské. Jste plebejským prezidentem. Dav vás miluje za to jak ho ,,bráníte“ a ,,reprezentujete“ jeho nízkou přirozenost. Škoda, že ten dav zjistí až zpětně, jak moc jste ho poškodil. Vámi proklínaná Praha to nějak ustojí. Budeme naštvaní, jo, ale přežijeme. Vaše kroky poškozující každodenně naši značku ve světě totiž dopadnou právě na ty, kteří Vás volili.

Rád bych to ukončil s nadějí, že Váš proslov byl jen přehmatem a budete se opravdu snažit společnost nerozdělovat. Všichni máme přeci jeden cíl, žít spokojeně v jedné zemi a být na ni hrdí. Není pravda, že někdo někoho vykořisťuje. Podmínky nejsou fér a nikdy nebyly. Ale úspěch života se nehodnotí podle toho, kde jste skončili, ale kam jste se ze startu dostali. Majitelé firem dávají práci těm, kteří se narodili v horších podmínkách, a naopak podnikatel potřebuje kvalifikované pracovníky. Všichni se potřebujeme a je zločinem nás rozdělovat.

Prosím, buďte i mým prezidentem a nevysmívejte se mně a mojí rodině do tváře. Volili jsme Karla a Drahoše, ale máme otevřená srdce a rádi bychom Vás přijali. Jen nám to umožněte.

Matěj Balcar


PS: Dopis vznikl 2.2.2018 ve venkovské hospodě Na Konci Světa nad Kácovským pivem