Nové pohlaví na obzoru

Trendy posledních let mluví jasně! Na programu dne je emancipace, která si bere za cíl srovnat práva mužů a žen. S tím nelze než souhlasit! Staletí utiskované něžné pohlaví totiž zaslouží stejné šance ve všech oblastech bytí a seberealizace, jako muži. Otázkou ale je, kam až nás tenhle trend může zavést?

Trendy posledních let mluví jasně! Na programu dne je emancipace, která si bere za cíl srovnat práva mužů a žen. S tím nelze než souhlasit! Staletí utiskované něžné pohlaví totiž zaslouží stejné šance ve všech oblastech bytí a seberealizace, jako muži. Otázkou ale je, kam až nás tenhle trend může zavést?

Sílící ženský vliv totiž často přerůstá až v jakési anti mužské manifesty, které krajně hraničí s diskriminací. A protože muži stále více degenerují, nemají sílu se bránit.

Jeden by řekl:,, To je přece jejich problém!“ Ale já namítnu: ,,Ne tak docela!“ Obě pohlaví totiž dneska žijí v dost neuspokojivém stavu a to navzdory tomu, že ženy z velké části docílily toho, čeho chtěly! Ale kde je tedy zakopaný pes?

Podle mě celá problematika rovnosti pohlaví létá z extrému do extrému. V praxi to znamená jen to, že po vzestupu žen a propagaci rovnosti, začali muži z nějakého podivného důvodu tak horlivě vyklízet pozice, až to samotné ženy zaskočilo. Místo toho, aby si našli nějakou rozumnou cestu, jak ženy přijmout za sobě rovné, posypali si hlavu popelem, stáhli půlky a mazali pod pantofel, mezi homosexuály, nebo na druhou stranu barikády. Stali se neurvalci, kteří nesnáší ženy a považují se za pravé chlapy, kteří tomu přišli na kloub.

Ženy se zase do nastolování rovnosti pustily tak vehementně, až skoro zapomněly na to, kým jsou. Místo sukní a drdolů oblékají kalhoty, stříhají se na ježka, mluví sprostě a žijí single. Přitom všem ale mnohdy ztrácí své ženství, které je činilo zajímavými pro muže. Veliké procento z nich je tak osamocených, hledají lásku po seznamkách a snaží se přijít na to, co je špatně, když jsou štíhlé, hezké, schopné a zcela nezávislé.

Problém není v jejich úspěšnosti, které se podle mnohých mají muži bát. Znám spoustu takových, které úspěšné ženy naopak přitahují, váží si jich a umí je ocenit. Věc, která jim ale vadí, je právě absence ženského myšlení. Ztráta něžnosti, laškovnosti, vztahovačnosti a schopnosti využít svých předností k ovládnutí mužů.

Moderní, silně emancipovaná žena, tak zpravidla připomíná zamindrákovaného chlapa. Je ředitelkou veliké korporace, jezdí SUV, je rozvedená, obléká si sako, kalhoty, nebo kožené sukně, neváží více než šedesát kilo a v podstatě nesnáší muže, protože jí nechtějí.

Naproti tomu moderní, emancipací silně ovlivněný muž, připomíná jemnocitnou dívku, která ráda přiloží ruku ke všemu. Neustále se dokola ptá, jestli je všechno v pořádku, jestli si může dojít na záchod, pokládá prkénko, svěřuje se s pocity ženám, nejezdí s kamarády na pánské jízdy, obléká se kvalitně, ale naprosto nezáživně a zpravidla skončí sám. Žena ho totiž po procesu předělání si k obrazu svému kopne lidově řečeno do prdele. A nelze se jí divit.Takový chlap totiž ženským přestane imponovat a probouzet v nich jakoukoliv sexuální touhu, která je pro správnou funkci vztahu žena muž, vždycky potřeba.

Z toho všeho mi tak nakonec vyplývá, že emancipace nechtěně odstartovala jakýsi vznik nového, neutrální pohlaví. Ačkoliv se může na první pohled zdát, že je to cesta správná, opak je pravdou! Snad každý psycholog vám totiž řekne, že pro zdravé soužití opačných pohlaví je třeba i opačných energií. Je to stejné jako s magnety.

Dnešní doba ale právě princip magnetu postavila na hlavu a my jsme svědky toho, jak se stejné póly snaží znovu a znovu marně slepit. Jen málokomu přitom dojde, že je to prostě nemožné. Fyzika, je totiž fyzika.

Když se mě tedy někdo zeptá, co říkám na emancipaci posledních let, odpovím, že vedlejší produkt, který přinesla, tedy nové unisex pohlaví, místo řešení problémů přináší další. Máme nejvyšší procento rozvodovosti v historii. Muži masivně degenerují, ztrácí sebedůvěru, plodnost i chuť se milovat, a ženy zase visí na internetu a stýskají si, kam že se to poděl Sean Connery, George Clooney, anebo Paul Newman. Ti zbylí se zase často sdružují do menšinových spolků, které se vzájemně nenávidí a nesmyslně hájí přednosti svých pohlaví, místo toho, aby našli společnou řeč a rozumnou míru. Všichni společně pak chodí k nejrůznějším psychologům, nebo koučům, kteří ze současné krize těží nejvíc a díky zoufalým lidem mají finanční žně.

Otázka, která se tedy přirozeně dere na povrch, zní, jak tenhle problém řešit? Já si myslím, že to není vůbec nic těžkého. Obě pohlaví by si jen měla říct, že mají stejné příležitosti a práva, nicméně že jsou odlišná a musí se tolerovat a ideálně mít rádi. Muži by se měli vykašlat na to stát u zrcadla déle než čtvrt hodiny a ženy zas nemusí hrát hokej, na který stejně nikdo nekouká. Každý má své přednosti, které je lehké si zamilovat a když je přijmeme v jejich přirozenosti, můžeme žít velmi šťastně.

Jak krásné to je, když jdete na kafe s dlouhovlasou slečnou v sukýnce, která se tváří rozumně, všichni na ní civí, směje se vašim trapným vtipům, pohazuje vlasy, a ve skutečnosti vlastně vůbec neví, co chce. Za to vy víte, že chcete jí! Jenže abyste jí urvali, musíte být muži, co zkrátka vědí a netápou. A chce-li slečna být právě s takovým mužem, musí ho mít ráda a nezlomit mu ego v osmnácti, kdy se ještě hledá.

To co tu zkoumáme, je pravda stará, jako samo lidstvo. Póly se přitahují! Atomy jsou nabité kladně i záporně, a jestli mají muži s ženami fungovat, musí zůstat sami sebou! Vždyť plus a mínus, nebo mínus a plus nemají s právy nic společného. Tak už se přeci proberme!