Já a moje pravá noha

Absurdní zamyšlení nad významem mé pravé nohy.

Že je někdo něčí pravá ruka, to je vcelku běžné. Ale že je někdo něčí pravá noha, to už tak obvyklé není, že? A přitom jde jen o záměnu jednoho slova, které označuje naší končetinu.

Že je někdo něčí pravá ruka, to je vcelku běžné. Ale že je někdo něčí pravá noha, to už tak obvyklé není, že? A přitom jde jen o záměnu jednoho slova, které označuje naší končetinu.

U pravé ruky se to ale, bohužel pro nohu, má jednodušeji s tou osobou, která by jí mohla být. Například pravá ruka pana ředitele může být za A jeho žena, nebo za B jeho zástupce. Možností je samozřejmě X a jmenovat je všechny, to by bylo na celou knížku.

Teď si ale představte, takovou pravou nohu pana ředitele. Nevím jak vám, ale mně i přes velkou snahu stále vyskakuje obraz černé ponožky, nasáklé potem a nějakou konkrétní osobu si ne a ne vybavit.

Kdyby se mě tedy ještě před týdnem někdo zeptal, kdo je moje pravá noha, řekl bych: ,,Snad pravá ruka ne?“

Dnes jsem ale o týden starší a věřím, že i moudřejší, tak už mám konečně jasno, jak to s tou pravou nohou je. Dovolte, abych se o to ve stručnosti podělil a kdoví, třeba vám otevřel oči, abyste i vy svou pravou nohu poznali.

Je to už pár let, co jsem si na paintballu prorazil pravou nohu. Na vině byla moje nepozornost a jeden zrezlý plech. Tehdy jsem ztratil asi půl litru krve, získal osm stehů a tři týdny jsem chodil o holi, aby noha srostla.

O rok později přibyla naštípnutá pravá pata. Tou jsem nedopatřením praštil o nádražní schody ve Španělském Port-Bou, když jsem se lehce ovíněný Pastisem kutálel z kopce od nádraží směrem do centra. Výsledek, pět dní kulhání, obvazy, masáže a nepředstavitelný smrad z různých hojivých mastí.

Netrvalo dlouho, mám pocit, že ani dva měsíce, a můj pravý nárt rozrazila sekyra. A protože to byl opravdu kvalitní kousek, jaké vyrábí jen finská firma Fiskars, teklo ze mě krve jako z vola. A právě tehdy mě poprvé napadlo, že ta noha, chuděra, má vážně smůlu.

Jak říkal strýc Marcel, průšvihy chodí po třech a tak jsem si řekl, že mám snad konečně klid. To by ale nesměly přijít letošní dva zářezy. První, rozseknuté chodidlo o korál v moři a druhý, hřebík skrz nohu. Už o tom nebylo pochyb! Jestliže má někdo Pechvogela, já mám svojí Pechbein.

Dlouhé dny jsem přemýšlel, co mi tím chce kdo naznačit. A pak jsem si vzpomněl na rčení, že všechno zlé, je k něčemu dobré. Možná to bude znít absurdně, ale záhada se vyřešila.

Všechny úrazy totiž přišly ve stavu mé duševní nepohody. Ať už to bylo díky zažívacím problémům, nebo odmítnutí krásnou dívkou, zásah přišel vždycky, když jsem se chtěl byť na moment zhroutit, sesypat, nebo jinak se složit. A protože jsem pravák a pravá noha je mojí hlavní základnou, došlo mi, že náhlé ataky na tuhle část těla přímo ohrožují mou vzpřímenou existenci. Po všech nehodách jsem totiž nebyl schopen chůze a musel jsem se složitě zvedat.

Kdyby se mě tedy dneska někdo zeptal, kdo je moje pravá noha, odpovím hrdě: ,, No přece já sám! Já, který při hrozbě psychického bum bác, raději podlomím tělo než nervy. To abych si zase rychle uvědomil, jak zbytečné je padat kvůli hloupostem. Zvedání mi totiž vždycky trvá zatraceně dlouho!“

Každý má svou pravou nohu. Je možné, že někteří jen tu upocenou. Ale kdo říká, že podobný význam nemůže mít třeba levé ucho?